Vyberte stránku

Ženy, ženy, ženy. Mezi sebou často velké rivalky.

Od pradávna pro muže byl stěžejním lovem mamut a pro ženu zase samotný muž. Pro ulovení muže, jenž do jeskyně přinesl velkého mamuta, některé ženy udělali opravdu mnoho. Více než bylo vůbec zřejmé.

Pojďme na příklad.

Tereza vždy v životě mířila vysoko. Lákal jí vysoký životní standard, jenž neměla. Lákala jí společnost vzdělaných a movitých lidí, ke kterým chtěla patřit. Lákaly jí veškeré nóblesy, které by chtěla mít. Lákalo jí cokoliv, co by ji zaručilo pozornost a „hodnotu“ od okolí. Byla velmi zaměřena na lidi a už od útlého věku se naučila s nimi „jednat“. Přesněji řečeno manipulovat.

Ve svém manželství spokojena nebyla. Sexuální stránka údajně nefungovala a z financí, jenž její muž přinášel domů, bylo patrné, že na vyskakování to moc nebude. A co pak ten životní standard?

Začala se nudit. Začala toužit. Začala lovit.

Její silnou stránkou bylo objevit se ve správný čas na správném místě. A nejenom to, uměla to s emocemi nejenom svými, ale i druhých lidí. Uměla říci ve správnou chvíli člověku to, co ho nejvíce zranilo. Uměla zasáhnout do srdce. A svůj potenciál využila.

V době manželství pár „slušných“ kousků ulovila na nějakou dobu, ale stále to bylo málo.

Nicméně byl zde jeden brilantní úlovek. Úlovek, který by zajišťoval nejenom vysněný životní standard, ale především závist ostatních žen. Úlovek, jenž lákal především svou nedostupností. Úlovek, jenž se výrazně lišil od ostatních. Úlovek se jmenoval Roman.

Roman by úctyhodný, věrný a věřící muž. Byl své ženě vždy věrný i přesto, že jeho popularita a peněženka rostla. Ostatní ženy se z Romana mohly zbláznit. A že jich nebylo málo. Mnohé byly do něho dokonce zamilované.

Tereza to věděla. Věděla, že tento úlovek si nemůže nechat ujít. A lov začal.

Prvním krokem bylo dostat se ke zvěři co nejblíže. Poznat, kudy chodí, co dělá, co má ráda a kde jsou její slabiny. Dennodenně sledovat. Splněno.

Druhým krokem bylo odstranění konkurence. Věděla, že přátelé si musí držet blízko a nepřátelé ještě blíž. S každou byla velká „kamarádka“. Těm nejslabším stačilo zahrát divadlo či zalhát, že ona je ta vyvolená milenka, která již s Romanem nějakou dobu spí. Jiné konkurenční ženy stačilo pravidelně emocionálně zraňovat a ony svým negativním působením (na Romana) „se odstranily samy“ . Na jiné stačilo Romanovi říct, že jsou velmi nestálé a u mužů přelétavé. No jo, jenže zde byla stále konkurence číslo jedna – manželka. A ta se držela jako klíště. S ní to bylo nejtěžší a nejdelší, vyžadovalo to 3 roky tvrdé práce. A Tereza se přece práce nebojí. Čím blíže byla Romanovi, tím větší páky měla. Mohla mu telefonovat v době, kdy věděla, že s manželkou tráví čas. Mohla mu psát smsky přesně tehdy, kdy byl s manželkou. Mohla se kolem něho jako kamarádka točit každou volnou chvíli…..při ustavičné tříleté práci manželka více a více emocionálně „vybuchovala“ až do okamžiku, kdy jí nervy „ruply“ úplně. Nastala chvíle Terezy.

Roman se odstěhovat a byl zraněný. Ve zranitelnosti nemáme štíty a necítíme hodnotu a přesně na tuto chvíli Tereza celé 3 roky čekala. Využila ji řádně. Svedla ho. Věděla, co od ženy chce. Věděla, co mu v manželství chybělo. Věděla, na co ho nalákat. A dala mu to.

Dostal to, co chtěl. Teď vyvstává otázka: Za jakou cenu? Jakou cenu zaplatí v budoucnu? „Zaháčkováním“ skrze dítě? Nesvobodou? Nebo dokonce ztrátou sebe sama? Kdo ví.

Nejvyšší vrchol ženské manipulace byl dokončen.

 

 

Poučení pro nás

Není všechno přátelské chování opravdu přátelské.

Nejsou všechna slova vyřčená z úst některých lidí pravdivá.

Není všechno zlato co se třpytí.

A hlavně – důvěřujte svému vnitřnímu pocitu více než svým očím a uším.