Vyberte stránku

Narodili jsme se do hmoty. Do hmoty, s kterou jsme se o to víc ztotožnili, pokud jsme nenašli sami sebe. Hrajeme hry s maskami a honíme se za vnějším „úspěchem“, jenž nás má takzvaně „uspokojit“. A neuspokojí. Nikdy a nikdy né dlouhodobě.

Čím více jsme s hmotou a formou určité hmoty ztotožněni, tím více ztrácíme sami sebe a lpíme na ni. Nebo jsme se ještě nenašli? Nenašli. Hmota nás nespasí, hmota je pomíjivá projekce našeho vnitřního světa se vším všudy. Projekce kolektivního vědomí se vším všudy. Prostě pouhá projekce.

Proč trpíme?

Jenom protože lpíme. Nic víc nic míň. Lpíme na dokonalé formě vztahu, lpíme na tomto či onom majetku, lpíme na konkrétní osobně, na konkrétní práci, na byznysu. Čím více lpíme, tím více se stáváme otrokem.

Jakmile náš hmotný svět, který jsme si přeci nějak představovali, se hroutí, tak se hroutíme s ním.  A nebo se hroutí jen naše představa o hmotném světě? Co jiného :)?

Pokud trpíme, tak jenom proto, že lpíme. Jsme emocionálně svázání k něčemu (nebo někomu), hroutí se nám naše „vysněná“ představa jak by to mělo být (nebo jak by se měl přeci chovat) a emocionálně nás to zraňuje.

Vážení, je to pouze náš problém.

Za pocity a emoce je zodpovědný kdo? Pouze ten, v něhož těle vznikají a probíhají. Nehledejte zde vědu, vnější svět nemůže za to, že se vás to emocionálně dotýká. Je to váš problém! A ten můžete a taky nemusíte řešit. Je to jen ve vás a jen a jen na vás.

Suma sumárum

Trpíme protože lpíme. Nedíváme se s nadhledem a necháváme se strhnout emocemi. Nic víc nic míň.

A co řešení? Je a je jednoduché (a ego přeci nemá rádo jednoduchá řešení). Nelpět. Odprostit se emocionálně od všeho a od všech. Toť vše. Víc „do života“ nepotřebujete. Bezpodmínečná láska je řešením. Možná klišé, možná řešením. Vše záleží na vás.