Vyberte stránku

Možná to znáte. V zimním období vyrazíte na hory, sjíždíte krásně upravený terén (tzv. manšestr), slunce Vám příjemně svítí do tváře a Vy se rozhodnete ukojit svou potřebu žaludku v bufetu, který je v polovině sjezdovky. Objednáte si jídlo, posadíte se na lavici z masivního dřeva a v tom slyšíte rozhovor jiného lyžaře připomínající spíše “hulákání”. Sousednímu lyžaři říkejme Karel. Karel zvýšeným hlasem napomíná svého desetiletého syna a “vysvětluje” mu, že takhle se jezdit nemá, že musí udělat přesně tohle a že ho snad vůbec neposlouchá. Syn se slzou na krajíčku statečně přikyvuje a celá situace vypadá, že kdyby syn mohl, tak s brekem uteče.

Zamysleme se. Pomůže Karlovi tato metoda výchovy? Jakou emoci si z lyžování jeho syn odnese? Bude vzpomínat na lyžování se svým otcem s vděčností a s pozitivní emocí nebo se může dokonce stát, že na lyžování zanevře?

Co si vlastně dlouhodobě pamatujeme? Jsou to detaily, přesná slova z rozhovorů nebo právě emoce, jenž si někteří z nás táhnou jako pomyslnou kouli u nohy?
Existují i pozitivní emoce. Na ty často vzpomínáme se slovy: “tenkrát, to byly časy … “. Chceme být člověkem, na něhož lidé vzpomínají s negativní emocí nebo s tou pozitivní? Co pro to můžeme udělat?

Co může Karel zlepšit?

  1. Cukr je více než bič. Pozitivní hodnocení může u syna vyvolat snažení, protože pochvala a uznání od otce může uspokojit syna dokonce více, než samotné lyžování. Po nedokonalých lidech chtít dokonalost je přeci nesmyslné a obzvlášť, když se jedná o dítě, které je bez životních zkušeností a nadhledu.
  2. Vysvětlit proč má syn jezdit takhle a co se může stát, když pojede jinak.
  3. Nechat syna dělat chyby a povzbuzovat ho k úspěchu. Úspěšný člověk se nestává z úspěchů, které prožije, ale z neúspěchů, z nichž se poučí a které ho posunou dál. Proto obecně lidé, kteří se bojí udělat jakýkoliv krok dopředu, budou vždy méně úspěšní než ti, jenž skočí tzv. po hlavě.
  4. Zachovat mírnost. Zvýšený hlas může u dětí vyvolat buď obrannou reakci (protiútok) nebo pocit křivdy.

Suma sumárum

Soustředění se nejen na obsah (co), ale hlavně na formu (jak) vyžaduje minimálně ze začátku větší úsilí, jenž s časem přinese své ovoce.