Vyberte stránku

Co nebo kdo vládne tomuto světu? Láska? Vypadá to, že ta zdaleka ne. Ta je tomu vzdálená na kilometry.

Každý chce urvat kus pro sebe. Kus pozornosti, vlády, moci, kontroly, takzvané lásky či důležitosti.

Někteří či některé volí důmyslnou taktiku

Dosáhnout svého strategií „čekání na zranění“. Prvním krokem je se ke své lovné zvěři dostat co nejblíž. Čím blíže, tím lépe. Vidí ji, mají nad ní alespoň nějakou kontrolu, sledují ji. Prostě vyčkávají, což je krokem číslo dva. Jinými slovy vytrvalost dělá lovce lovcem.

Ve chvíli, kdy je ve svém životě zvěř nejvíce zraněná, v té chvíli zasáhnou. Přesně v  tuto chvíli mají největší pravděpodobnost, že uspějí. Zde se totiž láme chleba, zde obrana zvěře neplní svou roli. V tuto chvíli je nejvíce poddajná a slabá.

V tuto chvíli buď zvěř „sežerou ihned„, nebo „sežerou pomalu“. Buď jí použijí „na maso“ nebo „na mléko“. Pomalá cesta je typickou hrou na spasitele a oběť. Oběť má závazek ke svému spasiteli, jenž ho jakoby „zachránil“. Spasitel slibuje hezké zítřky. Vzniká zde emoční závazek, který může být v budoucnu použit jako další zbraň. Zbraň, v níž palivem jsou city, vydírání a vzbuzování vděku. Lovná zvěř je v obou případech v pasti.

Kdy se z pasti dostane? Pouze v případě, že se stane silnou, uvědomí si svou hodnotu a vazbu k lovci překoná. Přestane být obětí, přestane čekat na spasitele a spasí se sama…